V letošním školním roce jsme se společně všichni v naší třídě shodli na tom, že bychom chtěli navštívit Šumavu. Mnozí z nás tento kouzelný kout naší republiky ještě neměli možnost navštívit. Nakonec jsme se i dohodli, kdy tento společný zážitek uskutečnit.
Ráno 18. června jsme měli sraz v 7 hodin před školou a vydali se vstříc neznámému dobrodružství. Cesta na Špičák byla sice delší, ale čas ve vlaku nám uběhl jako nic.
První zastávka našeho putování po Šumavě vedla k Čertovu jezeru. Zde jsme se občerstvili svačinkami, co nám nachystaly maminky s sebou do batohu, pořídili si společnou fotku, selfíčka a naše putování pokračovalo dále, směrem k Černému jezeru. Dobrodružství pro mnohé z nás začalo v momentě, když jsme scházeli po příkrém svahu plného kamínků, směrem dolů k jezeru. Zážitek to byl pro mnohé z nás jedinečný.
Černé jezero nás přivítalo tak, jako již od brzkého rána, jasnou oblohou a slunečními paprsky. Využili jsme možnosti koupit si, ke zchlazení našich rozpálených těl, nanuky. V tento moment jsme měli za sebou více než polovinu cesty šumavskou přírodou. Ti, kteří zde byli poprvé v životě, si užívali tu nádheru kolem sebe.
Cesta od jezera na Špičácké sedlo vedla po asfaltce, která některým z nás dala pořádně zabrat. Odměna za naše úsilí přišla na sedle, v podobě párku v rohlíku, zmrzliny, nebo jiných laskomin ve stánku s občerstvením.
Ze sedla nám zbývalo dojít již pouze do areálu na Špičáku. Na Blažence si někteří ještě koupili hranolky s tatarkou, jiní v „Restauraci Pod lanovkou“ vychutnávali proslulé borůvkové knedlíky, či těstoviny. Po celou dobu výletu si nikdo z nás nestěžoval, anebo spíš nebyl slyšet, že by ho něco bolelo.
Celodenní výlet na Šumavu jsme následující den hodnotili při hodině češtiny veskrze kladně. Většina třídy byla s výletem spokojená. Nachodili jsme společně 15km a dali jsme to!!! Zbydou nám jen vzpomínky a „fajný“ pocit, jak se vše vydařilo a povedlo.
Horám zdar a Šumavě obzvlášť! <3
Mgr. Jana Richterová
