Jak vidí prvňáčci svůj čtvrtý měsíc ve škole?

Ještě čtyřikrát se vyspíme a bude tu Štědrý den. To je ten nejvhodnější okamžik navštívit naše prvňáčky. Děti se již nemohou dočkat vánoční nadílky. Zástupce tříd jsem vyzpovídala, jaká přání vlastně mají.

Natálka K.(1.A): „Nemůžu říct, jaké přání mám napsané v obálce, protože by se mi nesplnilo.“ Vyzvídala jsem tedy, jaké přání má Natálčin sourozenec.“Myslím se, že moje dvojče Anetka si přeje živého pejska. Stačil by maličký.“

Veronika S. (1.A): „Já přání na dveřích nemám, protože jsem byla nemocná.“ Verunka řekla tedy své přání nahlas, aby to Ježíšek slyšel.“Takový plyšový koťátko se kterým bych mohla spinkat. Vypadá jako živé a jmenovalo by se Micinka.“

Rozálie K. (1.A): „Nemohu své přání prozradit, ale maminka by asi chtěla novou kabelku a taťka by si přál ovládací autíčko.“ Rozárka slíbila, že pokud tatínek opravdu ovládací autíčko dostane, přinese nám ho do školy ukázat.

Matěj B. (1.B): „Své přání neprozradím, ale maminka si přeje šaty.“

Michal K. (1.B): „Já své přání neřeknu, ale brácha mi říkal, že si přeje bombu.“ Všichni ve třídě se shodli, že si přejí, aby si Michalův bratr přál bombičku do pera.

Gabriela K. (1.B): „Svoje přání opravdu neprozradím. Můj starší bratr mi neprozradil, co by si přál. Já si však myslím, že by se mu hodil nový penál. A kdybych byla Ježíšek já, nadělila bych mu nový počítač!“

Až se děti po vánočních prázdninách sejdou ve svých třídách, otevřou obálky a porovnají přání v nich napsaná s těmi splněnými.
Věřím, že i když se všechna přání nesplní, děti si vánoční svátky opravdu užijí a jejich radost pod vánočním stromečkem bude veliká.

Mgr. Vladimíra Hanzlíková