Jak jsem stála na stupních vítězů
Dne 21. 9. proběhla v malém městyci Zvíkovec na hranici Plzeňského kraje velmi ojedinělá akce. Hnutí Na vlastních nohou Stonožka pořádalo slavnost u příležitosti svého 25. výročí založení. Hnutí Na vlastních nohou - Stonožka napadlo založit před 25 lety jednu neobyčejně báječnou, tvrdohlavou a úžasnou ženu. Paní Bělu Gran Jensen. To ona jako první mrzla před obchodními domy v Oslo a prodávala obrázky různých kvalit od českých dětí a doufala, že se jí podaří vydělat tolik, aby mohla pomoci jedné ortopedické klinice na Karlově náměstí v Praze. A tato dáma ukázala světu, že děti a jejich učitelé neprosí o drobky, ale dělají věci, aby pomohli druhým. Běla zažehla plamen, který předali učitelé svým dětem. Plamen obětavosti, nadšení a tvořivosti. Plamen lásky a porozumění. A tak vzniklo hnutí Na vlastních nohou – Stonožka, které od svého založení a ve spolupráci s Armádou ČR odvedlo na poli humanitárním neskutečný kus práce. Pomáhá všude tam, kam vstoupila válka, která vzala dětem dětství.
Já jsem měla tu čest být vyznamenána za svoji práci v hnutí. Společně s ostatními učiteli z celé republiky jsem v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Zvíkovci přijala poděkování z rukou Jeho Eminence kardinála Duky, stonožkového generála genmjr. Josefa Šíby, místopředsedy senátu MUDr. Přemysla Sobotky a samozřejmě Běly. V rámci slavnostního shromáždění zazněly zdravice a poděkování za 25 let činnosti Stonožky od všech jmenovaných a vystoupení Sboru Domova Zvíkovecká kytička. Zdravice i poděkování byly dojemné, ale když na konci obřadu a já nevím, kdo z pánů byl první – zda jeho Eminence Dominik kardinál Duka či pan biskup Radkovský zanotoval Kde domov můj a všichni se přidali, tak to bylo dechberoucí. V ten okamžik jsem měla pocit jako bych stála na stupni vítězů. Jen jsem tam stála a tekly mi slzy.
Jsou chvíle a zážitky neopakovatelné, nepřenosné a jedinečné. A tento byl právě takový.
Mgr. Ilona Jehličková
Vyhledávání
Přihlášení
